Podnikatel sem, podnikatel tam. Každý z nich je jedinečnou osobností, která disponuje nevyčerpatelnou studnicí zkušeností. A nezáleží na věku. Protagonistovi dnešního rozhovoru je teprve sedmnáct let. Jan Sláma má za sebou mnoho a mnoho úspěšných projektů. Tento třicetiletý, pardon, na občance sedmnáctiletý, v mysli mnohem vyspělejší, mladík dokonce navazuje spolupráce s vlivnými osobnostmi a společnostmi nejen v Čechách, ale i po celém světě. Úžasná je jeho metoda budování projektů – pokus, omyl. Více o tomto obdivuhodném chlapci si je možné přečíst v obsáhlejším rozhovoru v dalším čísle našeho elektronického magazínu, kde se věnujeme zejména jeho pohledu na svět a více duševním záležitostem než jen úspěšně dokončeným projektům.

Jak to vypadá, když se rozhodne dvanáctiletý chlapec podnikat?

„Od mala jsem chtěl být vědcem, což se změnilo až v mých dvanácti letech. Zamiloval jsem si investování a obchod s akciemi. Naprosto mě to pohltilo, což mělo za následek, že jsme brzy přešel na literaturu věnující se Stevu Jobsovi, Elonu Muskovi, Googlu, řízení firem a podniků. Prostě podnikatelská literatura, bych to nazval.“

To není pro dvanáctiletého chlapce úplně běžná četba. Kdy jsi vytvořil svůj vlastní první projekt?

To mi bylo čtrnáct a nastoupil jsem na víceleté programátorské gymnázium Vídeňská v Brně. Tam jsme se spojili s Davidem Špunarem, přibrali do týmu Lukáše Plevače a pustili se do vývoje mobilní aplikace Taháky do kapsy. Naším vysněným cílem bylo 500 instalací, což jsme měli za pár dní. Následovali další spokojení uživatelé, s jejichž pomocí jsme překonali pověstnou hranici sta tisíc. Nejen díky tomu jsme se umístili v anketě Mobilní aplikace roku na druhém místě jako Novinka roku, hned za společností Seznam.cz a jejím e-mailem.

Byl v tom tehdy i nějaký menší business?

Dá-li se říct, že někdo ve čtrnácti letech, době, kdy podle zákona nesmí mít ani brigády, dělá business, tak možná ano. Z uživatelského pohledu mě otravovaly typické vyskakovací bannery, tak jsem si pro aplikaci vymyslel mnohem méně násilný a při tom několikanásobně výdělečnější druh reklam a každou spolupráci s klienty sám vyjednal. Zároveň jsem se poprvé přičuchl k marketingu, který mě pohltil. Začali jsme se šířit médii včetně televize a vrcholem toho všeho bylo propagační video YouTubera Stejka se 172 000 oslovených.

To zní výborně neuvěřitelně, bylo to jediné, co jste v týmu nebo sám, vytvořili?

Dlouhou dobu jsme těžili z Taháků do kapsy, ale i tak se časem objevily další projekty. Jedním z nich byly například Recepty Ládi Hrušky, které si stáhlo prvních 10 000 uživatelů během pár měsíců od publikace.

Pracuješ také na zakázku, nebo si vymýšlíš všechno sám?

Osobně upřednostňuji vlastní projekty, ale pod mnou a Davidem založeným studiem Wapps už proběhl vývoj pro společnosti jako Toyta, CineTube a další. Zakázkami ale svět nezměníte, proto se stále snažím přicházet s něčím vlastním. Zatím tu nejde o finanční zisky, ale o vytváření hodnot. Peníze na účtu jsou jen fajn doplněk. Když ale řídíte tvorbu něčeho svého, mnohem víc se naučíte, rozhodujete a řešíte více problémů. Pomáhat tisícům uživatelů mě tedy baví víc, než plnit přání pár klientům. Na druhou stranu, když jde o zajímavou společnost nebo jsou potřeba další finance, není důvod se do podobné tvorby nepustit.

Z toho, co říkáš, mi vyplývá, že ses dlouho dobu zabýval jen mobilními aplikacemi. Jak ses vlastně dostal k projektům webovým?

Poprvé s mým e-shopem. Založil jsem ho s Pavlem Ihmem těsně po mých 16. narozeninách, abych se mohl zdokonalit v již zmíněném marketingu. Rozhodli jsme se prodávat brýle pro virtuální realitu za pár korun. Počáteční minimální investice se nám vrátily během dvou týdnů a díky vychytané nízkonákladové propagaci a hlavně SEO jsme se stali při koupi VR brýlí zvaných „Google Cardboard“ téměř jasnou volbou. Celý web jsem pak po nějaké době prodal jednou velkému zavedenému e-shopu.

Zmiňoval jsi mi také startup NetAd. Bylo by možné jej čtenářům trochu přiblížit?

Ten jsem zase jako CEO založil s Jirkou Diblíkem a měli jsme jasný cíl – změnit reklamní průmysl. Bylo super jednat v šestnácti letech s investory, vytvářet business plány atd. Bohužel, po tři čtvrtě roce práce se objevil Google a odkoupil naši jedinou americkou konkurenci Famebit. V tu chvíli již nemělo smysl pokračovat dál. Naučil jsem se tím ale víc než během několika let ve škole.

Co následovalo potom?

Nijak jsme se nehroutili. Založili jsme Presentlist, nabrali další 3 členy do týmu a během tří měsíců vyvinuli, publikovali a zpropagovali vánočního asistenta, který se stal podle žebříčků stahovanosti hitem Vánoc a rychle se našel soukromý investor, který ho ze sta procent odkoupil. To se před vánočními nákupy docela vyplatí. (smích) Musím ale podotknout, že šlo o nápad Jirky, který byl většinovým majitelem.  Já si vzal na starost samozřejmě můj oblíbený marketing.

Jaké jsou tvé pocity při setkávání s investory, manažery nebo médii?

Teď už mi to ani nepřijde zvláštní. Co se médií týče, poprvé se tam mé jméno objevilo před několika lety. Od té doby jsem si zvykl a baví mě to. Jsem hodně komunikativní. Trochu nervózní jsem možná jen z pozvání do rádia, kde mohu jen těžko upravovat své odpovědi.  Co se schůzek týče, už nejde o nic zvláštního. Naposledy jsem se cítil nesvůj při cestě za Davidem Semerádem ze STRV, ale to je již dávno. Minulý týden mě pozval na oběd Jan Mühlefeit, pravděpodobně nejúspěšnější český manager, a necítil jsem nic jiného než nadšení.

Teď mě napadá, že našim čtenářům možná nehraje jedna věc. Jak je možné, že podnikáš jako nezletilý?

To je snadné. Před rokem jsem zažádal soud o mé zplnoletnění. Tomu jsem musel během dvouhodinového slyšení prokázat, že jsem schopný se sám uživit, mám dobrý charakter a jasné cíle. Oni se mě pak rozhodli „postaršit“ a dát mi tak práva, která v ČR náleží plnoletým. Tím hlavním je možnost zakládat a vést obchodní podniky. Nebýt tohoto kroku, jen stěží bych dělal to, co dělám.

Čemu ses kromě výše uvedeného věnoval? A na čem vlastně pracuješ nyní?

Tak kromě všeho zmíněného jsem byl redaktorem pár magazínů včetně „Ábíčká“, pomáhal s marketingem a částečně organizací několika velkých akcí na BVV a pracoval na spoustě dalších projektů, které ale nevyšly tak, jak bych si přál. Nyní se mé aktivity dělí do tří směrů: Uber, semináře Odemykání dětského potenciálu a především prozatím neziskový startup Nenech To Být.

Co to je to „Nenech To Být“? Hledal jsem si informace na webu, ale na žádné stránky jsem zatím nenarazil.

V principu jde o systém sloužící k boji proti šikaně. Nějaké detaily bych ale zatím nerad prozrazoval. Vše do médií vypustíme poměrně brzy, pravděpodobně na chystané tiskové konferenci, či pracovní snídani s novináři. Zatím bych zmínil, že celý náš produkt, který je již mimochodem hotový, budeme v ČR poskytovat školám kompletně zdarma, i když na jeho vývoji pracuje tým šesti lidí. Ten je motivován hlavně myšlenkou „dělání světa lepším“. Kromě nich na projektu pracuje psycholožka Skácelová z PPP Brno, Linka bezpečí v čele s jejím vedoucím panem Porubským, a především samotné MŠMT, potažmo paní ministryně Valachová, která by si přála rozšíření systému na většinu základních i středních škol v ČR. Nejen díky tomu se jedná o projekt obrovského rozsahu, se kterým by se mohla stát naše republika inspirací i pro okolní státy. Právě u nich máme již vymyšlený business model, ale to jsou plány na více než 60 dní dopředu. Teď to musíme rozjet tady u nás.

Pověděl bys něco více o Uberu?

Uber, jakožto 48. nejvlivnější společnost USA, vstoupil 1. února do Brna. Ten den jsem se já přidal a měl se pustit do propagace. Jsem první Uberista-Brňák, takže můžeme využívat faktu, že jsem s tímto prostředím úzce spjatý. Aktuálně je ale, kvůli nepříjemné situaci s místními taxikáři, nějaká propagace to poslední, co se musí řešit.

Spojoval jsem tě s Janem Mühlfeitem a zmiňoval jsi, že jste se domluvili na spolupráci, jak bude vypadat?

Budeme spolupracovat na již zmíněném semináři Odemykání dětského potenciálu, který se snaží dětem vysvětlit, že místo bojování s tím, co jim nejde, by se měly zdokonalovat ve věcech, na které mají talent. Tzn, fungovat na přesně opačném principu, než jim je vnucováno ve škole. Organizátorem je již zmíněný Honza Mühlefeit a Katka Novotná a já jim mám pomoct jak jinak než s propagací.

Čím se vlastně bavíš ve volném čase, když zrovna neděláš svět lepším místem?

Neřekl bych, že už dělám svět lepším místem, ale něco takového mám samozřejmě v plánu. A co se zábavy týče… Pro mě je zábava vlastně toto. Podnikám jen proto, že mě to baví. Řešit problémy mě naplňuje a dokud se držím úspěšné cesty, jsem spokojen. Kromě toho se rád seznamuji. Neskutečně úžasným zážitkem pro mě byla loňská cesta po Silicon Valley, díky které jsem navštívil své známé a prošel si firmy jako Apple, Google, Dropbox, Facebook, Corinth, Apiary, GoodData a další. Jinak rád čtu, zajdu na ryby, do přírody, baví mě sportovat, mineralogie, amatérská archeologie, trávení s času s přáteli a mnoho dalšího.

Na závěr rozhovoru jsem našeho protagonistu požádal o vzkaz pro čtenáře:

Pamatujte, že nezáleží na tom, kolik vám je, z jaké jste socioekonomické vrstvy, náboženského vyznání a už vůbec ne na tom, kolik lidí vám na začátku věří. Důležité je tvrdě pracovat, něco málo obětovat, mít dobré úmysly, vyhýbat se davovému myšlení a hlavně si jít za svým snem, ať to stojí, co to stojí. Není důvod se stydět či bát. Každý z nás má v životě stejné možnosti a je jen na nás, jak jich využijeme. Především ale musíte být šťastní sami se sebou.