Často se mluví o návodu na úspěch, o budování společnosti, ale už se zapomíná na seberealizaci. Chceme ukázat úspěch a sílu ostatním, ačkoli často zapomínáme na naplnění a vnitřní uspokojení. Proč vrcholoví manažeři, nejúspěšnější a nejbohatší podnikatelé ve svých oborech končí a vrhají se na jiné činnosti? Spousta movitých lidí, dalo by se říci úspěšných, začíná učit, rozvinovat zelené projekty a mnoho dalšího. Co může o tomto tématu říci bývalý president Microsoftu pro Evropu a nyní buditel lidského, zejména poté dětského, potenciálu, Jan Mühlfeit?

„Úspěch je velmi důležitý, ale musíte milovat tu činnost.“

„Možná bych spíše začal tím, že je třeba rozlišovat mezi motivací a inspirací,“ začíná odpověď na otázku, jak je úspěch vnímán, „motivace, ta je o úspěchu, o věcech, jako je plat, trofeje, medaile u sportovců, úspěšné koncerty a další. Problém s motivací je ten, že působí pouze krátkodobě a není schopna vytvořit dost silnou emoční vazbu. Zatímco inspirace, to je v podstatě ‚proč‘ danou věc dělám. Dalo by se říci, že je to otázka o samém smyslu života.“

„Vlastně až když si podá ruku láska k tomu, co člověk dělá a cesta po cílových položkách, tak se propojí úspěch na jedné straně a štěstí na druhé. To si myslím, že je důležité, jelikož úspěch sám o sobě nemusí dávat natolik silnou zpětnou vazbu, aby byla naplňující.“

„Za dalším barákem a za dalším autem nestojí štěstí.“

„Jedním z největších mýtů o úspěchu je, že až získáme ještě něco, tak budeme ještě šťastnější. Za dalším barákem a za dalším autem nestojí štěstí. Je to vlastně nekonečný proces. Pracoval jsem  dost dlouhou dobu s Billem Gatesem na to, abych pochopil, že od určitého stupně jsou peníze irelevantní, jelikož už je stejně nelze všechny utratit. To by byl první mýtus.

Dalším mýtem je, že když budu makat na tom, co mi nejde, tak uspěji. Neznám nikoho, kdo by byl úspěšný díky svým slabinám. Vždycky lidi uspějí díky svým talentům a silným stránkám. Ať už jste sportovec nebo byznysák, tak nejlepší výkony podáváte ve ‚flow‘. To je vlastně bezmyšlenkovitý stav, kdy se plně soustředíte na danou věc a to jde jen u věcí, které vás baví, na které máte talent.“

AKF_5734

Jan Mühlfeit a Jan Kraus v Show Jana Krause

„Dítě přesně ví, jaké jsou jeho silné stránky a talenty…“

„…to dítě totiž automaticky ukáže, na co má talent tím, že si hraje s tím, co jej baví. Děti jsou většinu času ve flow, jelikož to dělají nejlépe, jak dovedou. Dítě si nemůže hrát špatně. V šesti letech devadesát osm procent dětí vykazuje vysokou kreativitu a poté to už jen klesá, jelikož škola a instituce je hází do jednoho pytle a nerozvíjí talenty.“

„Flow je stav, když se plně soustředíte na něco, v čem máte talent tak, že se v činnosti ztrácíte. Jan Pirk, vynikající česká kardiochirurg mi říkal, že kdyby tři hodiny operoval a spadla vedle něj skříň, tak ji neslyší. Kamarád Jaroslav Svěcený, houslový virtuóz, mi zase říkal, že když hraje těžký part, tak že nevnímá absolutně okolí. Mně se to stává, když jsou kolem mě nejrůznější strategie.“

„Jak se do tohoto stavu dostávat? To je jednoduché, čím více děláte to, co vás baví a na co máte talent, čím více se věnujete vašim silným stránkám, tím více si otevíráte podvědomí. Z podvědomí totiž mozek informace vytahuje a  do něj je vkládá. Mozek má tři části, první je logická, ta má v poměru k ostatním rychlost jedna, jelikož je poměrně nová, vzniká až s vymaněním se z přírodního cyklu. Druhá je emocionální, v poměru k první má rychlost pět a ta se zase snaží zajistit přežití. Problém je v tom, že nás vytrhuje, dělá emoční únosy z flow, jelikož pořád skenuje, zda na nás nečíhá nebezpečí, potažmo nějaká překážka. No a poslední je podvědomí, to je vlastně nejvýkonnější část s rychlostí deset. Když v ní máme ‚nahráno‘ dostatečné množství zkušeností z dané činnosti, tak nás udržuje ve flow a dokáže přehlušit emocionální část.“

„Nejspolehlivější je každý míč hrát jako první.“

FRH_0062

Zdeněk Pohlreich a Jan Mühlfeit

„Člověk nemůže nemít talent.“

„I kdyby si daný jedinec nechtěl dělat žádné testy, tak na to, na co má talent může jednoduše přijít podle toho, co mu energii dává a co mu ji naopak bere.“

„K tomu u lidí, které trénuji přidávám navíc ještě něco, čemu jsem dal zkratku VIRP: je to činnost, v níž dosahujete dobrých výsledků, to je to V. Činnost děláte intuitivně, což je ve zkratce I. Rostete přitom, pokaždé se zlepšujete, to je R. A když s tím skončíte, máte potřebu udělat to znova, což zastává P. Nebo si udělat test, osobně pracuji s Gallupovými testy.“

„Neznamená to ale, že když na něco máte talent, musí být nutně vaší silnou stránkou. Pokud do talentu neinvestujete, je houby platný.

Základní prvek cesty za úspěchem

„Zmiňoval jsem se o tom v knize, která teď vychází i česky  a je jich vlastně několik. Tím prvním je být autentický, dělat skutečně to, co vás baví a naplňuje. Protože jenom když jsme autentičtí, tak můžeme, a to je druhá věc, najít něco jako smysl života, což je opět onen rozdíl mezi motivací a inspirací. Protože smysl života, což je z mojí knihy, (právě vyšla celosvětově v říjnu 2016, Positive Leader) má tři kruhy: moje talenty, osobní nadšení a třetím jsou osobní hodnoty.  Jelikož to, že na něco máte talent a baví vás to ještě neznamená, že je to v souladu s vnitřními hodnotami. S nalezeným smyslem života je třeba na něj vrhnout veškerou energii, co máme. Jak tu emocionální, spirituální, tak i tu fyzickou. No a s tímto vším můžu být šťastný. Často mluvím o něčem, čemu říkám ‚miliardářovo utrpení‘, kdy znám spoustu lidí, kteří kumulují hromady peněz, ale nebaví je to. Z psychologie to známe jako existenciální vakuum.“

Katka Novotna Odemykani detskeho potencialu

Katka Novotná a Jan Mühlfeit – odemykání dětského potenciálu

„Každý by si určitě měl říct, že chce poznat sám sebe.“

„Učíme lidi, co je okolo nich, ale ne co je kolem nich. Přitom to, co je v nás, má obrovský potenciál. Říkal to už Buddha před tisíci lety, že je třeba kontrolovat naši mysl. To, že nám nějaká myšlenka proletí hlavou neznamená, že jí jsme, to je hloupost. Za pár hodin nám proletí hlavou šedesát tisíc myšlenek a jen když se s nějakou z nich ztotožníme, tak má ocásek buď negativní nebo pozitivní emoce.“

„Nemusíme pořád hodnotit, to nás vytrhává z flow. Jedině, když ovládáme mysl, říká Buddha, tak jsme v přítomném okamžiku, což je vlastně to, o čem se tu bavíme. Jste tady a teď, minulost už byla, budoucnost je iluze. Jedině když si uvědomíme nekonečný tok, tak je možné na ničem nelpět. Často mi trvá dlouhou dobu vysvětlit sportovcům nebo manažerům, že nemá cenu lpět na vítězství, jelikož nás to vytrhává z flow. Emocionální část hodnotí a hodnotí a nedává prostor podvědomí, nemůžete se plně soustředit a podávat maximální výkon. Chtít vyhrát je dobré, lpět na vítězství ale může být zničující.“

Pět věcí, které se šampioni mohou naučit od Siddhárthy Buddhy.

„Mám i lekci, která se jmenuje pět věcí, co se šampioni mohou naučit od Buddhy. Tou první je kontrola mysli. Jedině když kontrolujeme mysl, tak jsme v přítomném stavu. Což je ta druhá věc – když jsme v přítomném stavu, tak vlastně jedině tehdy vidíme, že se všechno mění. Když vidíme, že se všechno mění, tak si uvědomíme, že nemá smysl na ničem lpět. A pátý bod je, že když na ničem nelpíme, tak poznáme sami sebe a máme rádi sami sebe.

„Důležité je vizualizovat a trénovat, kombinovat obojí. Jedno bez druhého nemusí stačit.“

„Poznat sebe je důležité protože není nikdo, kdo by rozuměl svému oboru, aniž by rozuměl sám sobě. Jedině když víte, čím můžete být ostatním prospěšný, uplatníte se v týmu, stejně jako jste poté daleko lépe schopni poznat ostatní.“

„Dnes, když máte sport, byznys, umění, tak ve většině profesí už je přibližně šedesát procent času realita a čtyřicet vizualizace. V Microsoftu jsme lidem vždy říkali, že sedmdesát procent času se člověk učí nové věci z práce, které má. Dalších dvacet procent jsou různé tréninky, koučink, vizualizace. A deset procent času jsou semináře, kdy lidé skutečně sedí a učí se podobně jako ve škole. Samozřejmě, že se ta procenta mohou lišit podle toho, jakou činnost děláte.“

„Uskutečnil se také pokus, kdy tři basketbalové týmy trénovaly buď fyzicky, vizualizací či kombinací. Fyzicky a vizualizací trénující družstva byla zhruba vyrovnaná, to kombinované ale mělo o dvacet procent lepší úspěšnost.“

„Pánbůh nemá účetní.“

„Když se podíváme na naši mysl, tak zjistíme, že je vlastně velmi úzkým filtrem reality. Kolem nás je kolem jedenácti milionů bitů informací za sekundu, ale naše mysl dokáže vnímat pouze čtyřicet bitů za sekundu, což je zhruba jedna ku dvě stě padesáti tisícům. No ale za to, jaký onen filtr je, jak nám ukazuje realitu, jsme zodpovědní jen my sami. Jsme generální ředitelé naší mysli.“

„Dalším silným faktorem je, s jakými se stýkáme lidmi. To si často nemůžeme poručit, nicméně s moderními technologiemi, například z YouTube,se můžeme učit od nejlepších profesionálů. Poté bych zmínil, že každé ‚ne‘ znamená ‚ano‘ v něčem jiném. A jako poslední bych zmínil, že je není možné uplatňovat své talenty, pokud se nevymaníme ze zóny komfortu.“

„Můj dobrý kamarád vždycky říkal, že pánbůh nemá účetní a nebude ho zajímat majetek nebo úspěch. Bude se zajímat o to, nakolik člověk žil svůj život. Považuji za důležité vzít si k srdci jakousi pokoru, že jsme sem propůjčeni pouze dočasně a že ačkoli nám peníze dávají svobodu a úspěch je fajn, tak si s sebou do hrobu nic nevezmeme.“

Jakuv Vagner

Jan Mühlfeit a Jakub Vágner

„Pár věcí, co vám lidi neodpustí.“

„První z nich je konzistence. Lidé nikdy neodpustí, když v jeden den něco řeknete, nedej Bože ještě slíbíte, a další den je to jinak. Zmínit je nutné také autentičnost. Jestli je někdo autentický poznáme během několika milisekund.“

„Teď mě můžeš citovat, myslím, že už jsem to někde říkal: ‚v Čechách je vztah k úspěchu velmi ambivalentní. Ta chyba už se stala na Bílé hoře, kdy byla vyvražděna inteligence. I když máme ve znaku lva, který symbolizuje odvahu a sílu, tak u nás se úspěch neodpouští. Neodpustí vám ho ani nejlepší přítel a tak si stále říkám, co je kde špatně. Možná že to máme trochu v genech.“

„Na druhou stranu je třeba říci, že Češi cítí obrovskou potřebu, je tu obrovská poptávka po lidech, kteří jsou modely. Modelové role, protože média neukazují úspěšné lidi, nikdo neukazuje úspěšné lidi v našich končinách, což je, myslím si, škoda.“

banner_předplatné_1280