Hned úvodem je dobré říci, že článek je spíše úvahou než směrodatným návodem. Kolem nás je více technologie než kdy dříve a to nám nesmírně ulehčuje život. Vzpomeňme si na doby, kdy předpověď počasí, události ve světě, kamarádi a rodina nebývali v naší kapse. S pomocí malé krabičky se dostaneme k jakékoli informací, kterou zrovna potřebujeme.

Nicméně občas se může zdát, jako bychom se v tom nekonečném proudu událostí z druhé strany světa, komentářů od neznámých lidí a nejnovějších trendů ztráceli. Všichni známe ten problém, když si chceme pustit hudbu a nemáme jakou, protože nabízených alb a interpretů je na výběr příliš mnoho. Nebo neustálé vibrace na ruce způsobené různými upozorněními.

A tak se dostáváme k otázce, zda je skutečně potřeba mít všechno takhle na dlani. A to doslova na dlani. Zda to pro nás není spíše o pohodlí, než o potřebě. Nakolik situace skutečně vyžaduje mít maý displej na zápěstí, když už máme jeden v kapse.

Tablety, telefony a další elektronika nám umožňují věnovat se „práci“ odkudkoli. Ale také se můžeme odkudkoli bavit. A ruku na srdce, kolik času každý z nás stráví denně sledováním věcí, které vlastně nejsou dobré k ničemu jinému, než k pobavení? A kolik času strávíme unavení bezmyšlenkovitým projížděním sociálních médií?

twitter-292994_1920

Často jsme vší tou rozmanitostí zahlceni. Virtuální prostor je úžasná věc s neomezenými možnostmi, otázkou ale zůstává, nakolik jej dokážeme využívat a nakolik jsme si na něm vytvořili závislost.

Naše sociální sítě totiž nemají o světě „tam venku“ žádnou výpovědní hodnotu. Na svém profilu jen rozšiřujeme sociální bublinu, v níž už tak žijeme. A pak nám na tom dokonce začne záležet. Záleží nám na počtu „lajků“ u fotky, přitom když dáme něčemu „lajk“, většinou už si za pět vteřin ani nepamatujeme, co to vlastně bylo.

Na jednu stranu máme díky všem těm datům přehled o tom, co se kolem nás děje, na druhou stranu je možné, že jejich sledováním trávíme více času, než bychom museli. A co více, občas tak dlouho pozorujeme a vyhodnocujeme data, až nám příležitost uteče.

To by ale nebylo to nejhorší, kdyby se někteří nezačali bát bez nových pomo;cníků udělat téměř cokoli. Kdyby se lidé věnovali více těm, kteří jsou kolem nich a ne na chatu. Nejsou to technologie, které berou schopnost žít, jsou to lidé, kteří se jí vzdávají.

Proč bychom totiž měli mít přítelkyni, když internet je plný krásných dívek? A proč bychom měli něco zažít sami, když se můžeme podívat na videa někoho jiného? Proč bychom vůbec do něčeho měli investovat energii, když nám stačí pár kliknutí a celý svět je jako na dlani?

Kdy se z technologie jako extenze člověka stala základní potřeba?